úvod a zdroje
  Daniel Samek


    Při sestavování přítomné bibliografie vyvstal hned na počátku zásadní problém, jakým způsobem vymezit excerpční základnu pro literaturu, kterou lze sotva charakterizovat jinak než jako bilingvní. Přítomný soupis irské a anglo-irské literatury byl tedy záměrně koncipován podle vzoru příručky The Oxford Companion to Irish Literature (ed. Robert Welch, Clarendon Press 1996) v co nejširším možném rozsahu, takže obsahuje i autory, kteří se v Irsku třeba jen narodili, dlouhodobě tam žili, měli irské rodiče nebo se jejich tvorba tak či onak vztahovala k Irsku a irské kultuře. V tomto smyslu byli do soupisu zařazeni nejen Oscar Wilde a G.B. Shaw, jejichž příslušnost k irské kultuře je vcelku nezpochybnitelná, ale i tvůrci, u nichž by mnozí jakoukoli vazbu na Zelený ostrov snad ani nepředpokládali: Laurence Sterne, Lafcadio Hearn, Bram Stoker nebo George Berkeley. Podobné tematické vymezení je sice trochu problematické, ale přiklonili jsme se k němu v duchu hesla: Raději více než méně.

    Tematický záběr soupisu je rovněž co nejširší, takže usiluje i o některé kulturní okruhy mimo hranice literární tvorby (především historie a politika). Důslednost tohoto postupu však vzhledem k různým obdobím kolísá. U první a druhé poloviny 19. století jde především o postižení znalostí o irské kultuře v tehdejší české společnosti. V tomto období jsou také skoro všechny české ohlasy zaměřeny politicky a nábožensky. V tomto ohledu je pak na dominující české sebeprojekci do irského osudu zajímavý především důraz kladený různě od katolíků, protestantů a národovců. Výrazný proud recepující anglo-irskou literaturu se začíná projevovat až v druhé polovině 19. století, přičemž sílí na přelomu a pokračuje až do propuknutí první světové války, kdy se pozornost všech tiskovin pochopitelně upřela jiným směrem. Po skončení války a vzniku Československa pokračuje zájem o anglo-irskou literaturu stabilním tempem až do konce třicátých let 20. století. Ze zaznamenané publikační činnosti tohoto období jasně vyplývá, že tehdy byla česká veřejnost prostřednictvím časopisů a deníků informována o irské kultuře celkem pravidelně i kvalitně. Z excerpce posledně zmiňovaného období musely být dokonce kvůli příliš velkému rozsahu vyjmuty méně hodnotné recenze, zprávy a anonymní články pochybné kvality (oznámení, referáty).

    Léta po roce 1939 (drtivěji po roce 1941) jsou zcela ve znamení nacistické perzekuce a cenzury uvalené na vybraná témata. Tento postup ale nebyl vůči irské kultuře zcela důsledný, neboť Irsko bylo nacisty nahlíženo do značné míry odděleně od britských záležitostí, tj. spíše jako potenciální "tichý" spojenec, a to mělo samozřejmě vliv i na protektorátní tiskoviny. Slibně se rozvíjející kulturní styky po roce 1945 (např. návštěva Elizabeth Bowenové) posílené návratem českých exulantů z Británie jsou záhy přerušeny únorovým převratem, po němž nastává drtivá perzekuce potenciálních odpůrců komunistického režimu podle sovětského vzoru, tj. z řad prozápadně orientovaných kulturních činitelů. Během 50. let se deformovaný výběr autorů soustředil především na socialisticky až komunisticky orientované autory (např. G.B. Shaw, Sean O'Casey), později i na méně "škodlivé" anglické klasiky irského původu (Oscar Wilde). Vztah oficiálních míst k Irsku byl značně rozpačitý, neboť "anglickými imperialisty" sužovaná země byla svého času vzorovou pro revoluční kvas, zároveň však byla plně oddaná katolické víře a ještě ke všemu odmítala navázat diplomatické vztahy se zeměmi Východního bloku. Tato situace trvající až do poloviny 60. let se začala proměňovat až s postupně se uvolňujícími poměry, které se projevily zvláště silným zaujetím pro Samuela Becketta, jehož absurdní dramata brzy našla svou obdobu i v tvorbě českých autorů (např. Václav Havel, Ivan Vyskočil). Obnovuje se rovněž zájem o Jamese Joyce. Po roce 1968 nastává v rámci naprosté kulturní devastace soumrak i pro recepci irské kultury a zpřístupňování irské literatury se vrací zcela na úroveň padesátých let, snad kromě otištění několika málo časopiseckých překladů a vydávání osvědčených a bezproblémových tvůrců. Pro období tzv. normalizace je z těchto důvodů excerpován veškerý materiál, aby se dostatečně ozřejmilo, jak hluboká byla ostražitost státních nakladatelství vůči všemu, co mohlo přijít ze Západu. Situace se znovu mění v druhé polovině 80. let, kdy se začínají objevovat smělejší pokusy informovat o soudobém dění v západních literaturách. Po převratu v roce 1989 pak dochází pozvolna k úplné obnově zájmu o západní a světovou literaturu, takže koncem devadesátých let se dá opět hovořit o normálním ohlasu na irskou kulturu v České republice a na Slovensku.

    Jak je vytčeno již v podnázvu, obsahuje přítomný soupis vzhledem k česko-slovenskému soustátí v letech 1918-1939 a 1945-1992 vedle překladů českých i vybrané překlady slovenské, a to zejména v případě, že příslušné dílo nebylo dosud do češtiny přeloženo. Pro časopiseckou část byly až do roku rozdělení republiky (1992) vyexcerpovány reprezentativní časopisy Slovenské Pohľady a Revue svetovej literatúry. Kromě slovenských statí a překladů jsou do bibliografie zahrnuty i práce v angličtině psané českými badateli či vydané v Čechách (např. v časopise Litteraria Pragensia), překlady a stati v němčině uveřejněné v česko-německých časopisech a novinách (např. Augsburger allgemeine Zeitung, Bohemia, Prager medicinische Wochenschrift, Prager Presse) nebo latinské spisy z 18. století (o sv. Patrikovi) vydané v Praze.

    Původní projekt se zaměřoval na období do roku 2000, nicméně bibliografie obsahuje i články a překlady z let následujících. Bibliografie se bude průběžně doplňovat, tak aby zachycovala v úplnosti i nejnovější údaje.

    Celá bibliografie se dělí v zásadě na čtyři větší oddíly: 1) překlady vydané knižně, 2) překlady uveřejněné časopisecky, překlady ve sbornících a v antologiích, 3) autorské ohlasy na irskou kulturu, 4) neautorské ohlasy anonymní nebo podepsané nerozluštěnou šifrou. Podrobnější popis jednotlivých oddílů seznamuje s metodikou zápisu a s některými dílčími problémy třídění a řazení.


1. Překlady vydané knižně
V tomto oddíle jsou údaje uspořádány abecedně podle jmen, uvnitř jednotlivých autorů pak abecedně podle názvů jejich děl. Každý z těchto záznamů obsahuje kromě autorova jména a názvu knihy, jméno překladatele, případně autora předmluvy či doslovu, jméno nakladatelství, místo a rok vydání.

V této části se navíc uvádí několik záznamů o divadelních a rozhlasových premiérách her, jejichž scénáře nebyly vydány knižně (např. Lord Dunsany, St. John Ervine, Louis MacNeice, Martin McDonagh). Připojeny jsou i překlady divadelních scénářů, povětšinou uložených a přístupných v knihovně Divadelního ústavu v Praze. Cyklostylované publikace vydávané Československým divadelním a literárním jednatelstvím (později Dilia) a divadelní programy obsahující kompletní překlady her chápeme navzdory jejich horší kvalitě a omezenému počtu výtisků jako rovnocenné knižním, protože jsou běžně dostupné skoro ve všech větších knihovnách.

Připojen je také soupis knižních překladů irské lidové slovesnosti uspořádaný chronologicky podle data vydání překladu.


2. Překlady uveřejněné časopisecky, ve sbornících a v antologiích
V tomto oddíle jsou údaje uspořádány nejprve abecedně podle jmen, uvnitř jednotlivých autorů však (oproti předchozímu oddílu) chronologicky podle data vydání, protože překladatelský výběr básní a povídek vychází z daleko větší množiny textů a nebylo by tedy snadné předpokládat názvy jednotlivých položek v abecedním pořádku. Každý záznam obsahuje kromě autorova jména a názvu (případně incipitu) díla ještě pomocnou charakteristiku, která napovídá, jestli jde v daném případě o báseň, povídku nebo studii. Hned za charakteristikou následuje jméno překladatele spolu s uvedením jeho další případné úlohy (např. vybral, upravil) nebo informací o tom, jakým pseudonymem nebo šifrou byl překlad signován. Zde je třeba upozornit, že za každou šifrou je stabilně uvedena tečka, což někdy v souvislosti s tečkou v šifře samé vede k jejímu zdvojení (např. Podepsáno: A.S..). Zdrojová část by měla ve většině případů obsahovat údaje v tomto pořadí: ročník, rok, [svazek], číslo, stránka, datum. U časopisů, kde se vyskytuje během roku průběžné stránkování, může číslo a datum v důsledku nepořádného odstranění titulního listu při vázání příslušného exempláře zcela chybět. Pokud není název práce dostatečně informativní nebo jsou za překladem zmíněny nějaké další zajímavé údaje, je připojena ještě krátká anotace v závorkách. V případě, že jde o seriál, jsou údaje o každém jednotlivém úseku (tj. jednom čísle) odděleny pomocí středníku.

Tento oddíl, jehož těžiště tvoří excerpta z důležitých novin, časopisů a sborníků, obsahuje navíc souborný rozpis položek obsažených v antologiích, které jsou titulárně uvedeny v knižní části (např. Ni králi, ni císaři; Vzdálené tóny naděje; Moderní anglická poesie; Moderní básníci angličtí).

Na závěr je pak umístěn soupis časopiseckých překladů irské lidové slovesnosti uspořádaný chronologicky podle data vydání překladu.


3. Autorské ohlasy na irskou kulturu
Tento oddíl obsahuje původní i přeložené knihy a studie vztahující se k irské literatuře (např. Daniela Furthnerová, Štěpán Kosík, Ondřej Pilný), divadlu (Karel Mušek, Frank Tetauer), hudbě (o Williamu Balfem), filologii (Josef Baudiš), umění (linoryty Jacka B. Yeatse, fotografie od Tonyho O'Shea), lékařství (Ludvík Schmid, Karel Špot), historii (Jan Pařez, Ludvík Schmid, František Josef Sláma, Francis Patricius Taaf[f]e), staroirské tradici (Jana Chržová, Antonín Kalous, Štěpán Kosík, Daniel Samek) či přírodě (Jaroslav Skalický II).

Zaznamenány jsou ale rovněž motivické ohlasy irských námětů v tvorbě českých básníků (Karel Havlíček Borovský, Bohdan Kaminský, Karel Dostál Lutinov, Josef Václav Sládek), prozaiků (Julius Zeyer, Miloslav Zich, František Mužík neboli Zachar), dramatiků (Milan Uhde), hudebních skladatelů (Otakar Ostrčil inspirovaný Juliem Zeyerem), stejně jako české návštěvy Irska (Jiří Guth Jarkovský, Josef Kořenský, hrabě František Lützow, Karel Mušek, Václav Petrů), irské návštěvy Čech (lord Dunsany na české premiéře hry Smích bohů nebo na sokolském sletu, Edward Martyn a jeho zmínka o návštěvě Prahy v rozhovoru s Karlem Muškem) nebo česká recepce irských ohlasů na naší kulturu a politiku (např. Karel Mušek a jeho přátelství s J.M. Syngem, Muškův rozhovor s W.B. Yeatsem a lady Augustou Gregory o Juliu Zeyerovi, irská inscenace hry Ze života hmyzu od bratří Čapků, W.B. Yeats o českém Národním divadle v časopise Samhain, R.J. Kelly v irském Leaderu o národních buditelích, G.B. Shaw a jeho zásah do česko-maďarského sporu nebo kondolence k smrti Karla Čapka, rozhovor s překladatelem Haškova Švejka do irštiny Breandánem Ó hEithirem, poznámka o hraběnce z Cromartie od Václava Hladíka).

Určitou výjimku souboru tvoří ohlasy na G.B. Shawa a Oscara Wildea, u nichž byly kvůli velkému množství a malé důležitosti důsledněji vynechány běžné recenze, takže zaznamenány jsou pouze ohlasy psané významnějšími osobnostmi (např. Otokar Fischer, F.X. Šalda, Richard Weiner) a propagátory jejich díla (Karel Mušek, Frank Tetauer, J.Z. Novák). Uvedeny jsou rovněž souhrnné články, větší studie či zprávy dotýkající se uvedení a recepce jejich děl v sousedních nebo slovanských zemích (např. Německo, Rakousko, Polsko, Jugoslávie).

Rovněž je třeba upozornit na to, že v určitých případech jsou některé údaje v bibliografii uvedeny dvakrát. Týká se to zejména případů, kdy irský autor píše o irské literatuře, takový údaj je pak obsažen jak v oddíle časopiseckých překladů, tak v oddíle odkazovém (např. L.A.G. Strong o Joyceovi, Liam O'Laoghaire o irském divadle, Frank Harris o Shawovi a Wildeovi nebo W.B. Yeats o Wildeovi).

Formální uspořádání je stejné jako v předchozím oddíle, tj. jména abecedně, příspěvky chronologicky. Naprostá většina záznamů je pak doplněna stručným popisem obsahu a rozpisem jmen v daném příspěvku dotčených. Pokud je základ jména v anotaci deformován pádem (např. Muška - Mušek, Čapka - Čapek), je jméno raději uvedeno ještě jednou v nominativu.


4. Anonymní a šifrované ohlasy na irskou kulturu
Tento oddíl je pouze zbytkovou odnoží předchozího, a to z toho důvodu, že u příspěvků sem zařazených nejsou známa jména jejich autorů. Pro všechny zde uvedené záznamy tedy formálně platí to samé jako pro předchozí oddíl, údaje jsou ale uspořádány pouze chronologicky, uvnitř jednotlivých let pak abecedně podle názvu jednotlivých časopisů. Oba ohlasové soubory obsahují rovněž větší množství odkazů obecně keltských (např. keltománie, Keltové a Slované) a v několika případech i přímo ne-kulturních, tj. ohlasů čistě politického zaměření.



PRAMENY
Kromě osobní excerpce důležitých časopisů a sborníků (např. Světová literatura, Revue svetovej literatúry, Slovenské Pohľady, Meditace, Nova et Vetera, Archy, Studium) a přispění osob, jimž je poděkování vymezeno na úplném konci, bylo k vytvoření přítomné bibliografie využito těchto zdrojů:


A. Katalogy
1. Časopisecká bibliografie retrospektivní (1770-1945). Lístkový katalog anotovaných záznamů v rozsahu ca. 1 500 000 záznamů vytvářený v bibliografickém oddělení Ústavu pro českou literaturu průběžně od 50. let do současnosti obsahuje část autorskou (jména autorů a autorské šifry), odkazovou (jména odkazovaných osob a předmětová databáze RET) a ikonografickou (autoři kreseb a vyobrazené osoby).

2. Články v českých časopisech (1945-1952), katalog č. XXVI. Lístkový katalog přístupný v Referenčním centru Národní knihovny v Praze. Soubor obsahuje mj. bibliografické odkazy na překlady z cizích literatur a články o české a světové literatuře v daném období. /Od roku 1953 vychází v tištěné podobě jako: Bibliografický katalog ČSR [později ČSSR, nakonec ČSFR] - České časopisy./

3. Bibliografická lístková kartotéka (1858-1990). Lístkový katalog vytvářený v Divadelním ústavu v Praze obsahuje ca. 300 000 anotovaných záznamů o českém a světovém divadle. Pro seznam excerpovaných titulů viz:
http://www.divadelni-ustav.cz/kpsys_biblio_listkzdroje.asp.

4. Lístkový katalog knihovny Divadelního ústavu v Praze. Databáze knihovny je přístupná na internetové adrese: http://www.divadelni-ustav.cz/kpsys_knihovna.asp.

5. Lístkový katalog Národní knihovny v Praze. Naskenovaný Generální katalog (I, II a III) je k dispozici na internetové adrese: http://katif.nkp.cz/.


B. Bibliografické soupisy
1. Soupis československé literatury za léta 1901-1925. Sestavili: oddělení české Karel Nosovský, oddělení slovenské Ph. Dr. Vilém Pražák. Díl I., část 1. (A-L) a 2. (M-Ž). Nákladem Svazu knihkupců a nakladatelů Československé republiky, Praha 1931 a 1933. Soupis československé literatury za léta 1901-1925. Díl II. (Systematický seznam). Nákladem Svazu knihkupců a nakladatelů Československé republiky, Praha 1938.

2. Seznam české belletrie původní i přeložené (básně, krásná prosa a literatura dramatická). Spisy Hlavního města Prahy, číslo 6. Nákladem Obce pražské, Praha 1929. První doplněk Seznamu české belletrie původní i přeložené. Nákladem Obce pražské, Praha 1932.Druhý doplněk Seznamu české belletrie původní i přeložené. Nákladem Obce pražské, Praha 1935.

3. Knižní novinky 1935-1947. Seznam původních i přeložených českých knih Ústřední knihovny hl. m. Prahy. Díl I. (A-N) a II. (O-Ž + rejstříky). Nákladem Ústřední knihovny hl. m. Prahy, Praha 1948.

4. Bibliografie české knižní tvorby 1945-1960. Zpracovalo oddělení retrospektivní bibliografie Státní knihovny ČSR - Národní knihovny v Praze. Díl I. (A-G) a II. (H-K). Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1973. Díl III. (L-Ř), IV. (S-Ž) a V. (Rejstřík překladů). Národní knihovna ČR v Praze, Praha 1994, 1995 a 1996.

5. Bibliografický katalog ČSR [později: ČSSR, nakonec ČSFR]. České časopisy [později: Články v českých časopisech]. I.-XXXVIII., 1953-1990. Vydává a rozesílá Národní knihovna v Praze. (Pokračování viz CD databázi Česká národní bibliografie.)

6. Bibliografie československé moderní filologie. 1-9, 1957-1965. Vydavatel: Kabinet pro moderní filologii, od roku 1963 Ústav jazyků a literatur. Bibliografie literárněvědných occidentalik v českém tisku. 1-4, 1970-1973. Vydavatel: Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, Praha. Česká literární věda. Neslovanské literatury. 5-13, 1974-1982. Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, Praha.

7. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Díl I. (A-G). ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1985. Díl II., část I. (H-J) a část II. (K-L + Dodatky A-G). ACADEMIA, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 1993. Díl III., část I. (M-O), část II. (P-Ř). ACADEMIA, nakladatelství Akademie věd ČR, Praha 2000. (IV. díl (S-Z) vyjde tiskem pravděpodobně koncem roku 2004. K dispozici je též elektronická verze na CD.)

8. Rozhlasová bibliografie. 1945 - 1946 - 1947. K tisku uspořádali a připravili: Milada Červenková a Karel Marek. Odborné vedení: Jaromír Jedlička. I.-III. díl. Vydává studijní oddělení Čs. rozhlasu. Praha 1967.

9. Arno Sáňka: České bibliofilské tisky. I. díl, St. Kočí, Brno 1923; II. díl, A. Sáňka, Brno 1927; III. díl, A. Sáňka, Brno 1931. Arno Sáňka: České bibliofilské tisky. IV. Díl (1929-1945). Zpracoval František Bubla. Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna, Praha 1967. František Bubla: Československé bibliofilské tisky. V. díl (1945-1970 + Doplněk IV. dílu a rejstřík k dílu I.-V.). Státní knihovna ČSR - Národní knihovna, Praha 1971.

10. Bibliografie české katolické literatury náboženské. Od roku 1828 až do konce roku 1913. Sestavili Dr. Josef Tumpach a Dr. Antonín Podlaha. Nákladem Dědictví sv. Prokopa, Praha. Část I. 1912, část II. 1913, část III. 1914, část IV. 1918, část V. 1923, část VI. je bez vročení. (Torzo lístkového katalogu připravovaného pokračování [1914-1928] je uloženo v Truhlářově pozůstalosti.)

11. Slovník spisovatelů. Anglická literatura, […], irská literatura, […], waleská literatura. Zpracoval kolektiv autorů za vedení Martina Procházky a Zdeňka Stříbrného. Libri, Praha 1996. (Druhé opravené a rozšířené vydání se připravuje.)

12. Preklady z iných literatúr do slovenčiny 1945-1968. Bibliografia knižných prekladov beletrie a umenovedy do slovenčiny. Zostavil dr. Libor Knězek. Úvod dr. Jozef Felix. 2 sväzky. DILIZA, Bratislava 1969.

13. Literatúra Holandska, Portugalska, Belgicka, Írska, Islandu, Grécka a latinská literatúra na Slovensku 1945-1976. Bibliografia prekladov. Zostavili Júlia Linzbothová a dr. Ján Molnár. Univerzitná knižnica. Slovenské ústredie knižnej kultúry, Bratislava 1989.


C. Databáze
1. Česká národní bibliografie. Obsahuje průběžně aktualizované databáze českých knih 20. století a článků v českých časopisech od roku 1991. Vydává Národní knihovna České republiky ve formě CD. Databáze jsou též přístupné na internetové adrese: http://katif.nkp.cz/.

2. Databáze článkové bibliografie v českých časopisech a denících vytvářená Bibliografickým oddělením Divadelního ústavu. Viz internetovou adresu: http://www.divadelni-ustav.cz/kpsys_biblio.asp.

3. Literárněvědné databáze v Ústavu pro českou literaturu: RET (předmětová část lístkového katalogu 1770-1945), b70 (1967-1980), b80 (1981-1989), b90 (1990-1996), b97 (od r. 1997). Jde o anotované záznamy literárněvědných článků, studií, předmluv a doslovů z knih, sborníků, časopisů a deníků.

4. Bibliografická databáze a katalog Národní knihovny České republiky. Obsahuje veškeré přírůstky od roku 1995 včetně neknižní literatury. Česká produkce od roku 1900 je evidována téměř v úplnosti. Viz: Katalogy a databáze Národní knihovny České republiky na internetové adrese: http://katif.nkp.cz/.

5. Databáze vytvářené v knihovně samizdatové a exilové literatury Libri Prohibiti, jejímž ředitelem je Jiří Gruntorád. Senovážné náměstí 2, Praha 1, 110 00. Viz: http://libpro.cts.cuni.cz/.



PODĚKOVÁNÍ
Poděkovaní za cenné podněty náleží též osobám, bez nichž by byla přítomná bibliografie ochuzena o velmi důležité údaje nebo i celé tematické okruhy, jsou to: Štěpán Kosík (hibernica), Václav Petrbok (první polovina 19. století, germanica, patriciana), Ondřej Pilný (současné irské drama), Jiří Gruntorád (samizdat - pseudonymy), Michal Jareš (exilové časopisy) a Vratislav Färber (překladová a ohlasová poesie). Dík patří též překladatelům, kteří poskytli údaje ze svých osobních archivů a bibliografií.